MĚSTO A JEHO HOSPODÁŘSKÉ POMĚRY

V  I. stol. byly Pompeje jedním z 1 200 měst na vlastním římském území a každý Pompejan jedním ze 16 milionů obyvatel Itálie. Jaké to bylo město a jací byli jeho obyvatelé?


MĚSTO A JEHO POLOHA

Antické Pompeje leží na lávovém pahorku při jihovýchodním úpatí Vesuvu, u západního okraje Pompejí současných.

Na tomto místě, kdysi 500 - 600 m od mořského zálivu, se v předhistorické době zastavil proud lávy tekoucí z kráteru sopky. Proud lávy vytvořil svými okraji městu přirozenou ochranu v podobě srázu nebo dokonce (jako v jižní části) útvaru podobnému útesu. Městské zdi sledují ztuhlý proud lávy a táhnou se po nejvyšších částech na jeho okraji: byly vysoké 8 m a široké 6 m. Plocha, na které se město rozkládá, je 66,27 ha, což není ve srovnání s ostatními tehdejšími kampánskými městy málo: větší byly jen Neapol a Kapua. Do města se vcházelo některou z osmi bran. Před těmito branami mělo město vybudovány nekropole a minimálně dvě předměstí.

Při pohledu na plán města vidíme, že Pompeje lze rozdělit na dvě zásadně se lišící části: na jihozápadní, libovolně zastavěnou s nepravidelnými uličkami, a severovýchod ní s pravidelnými čtvrtěmi postavenými podle určitého plánu. Ona nepravidelná část města, to byla původní osada Osků. Ulice jsou tam většinou křivé, domy nepravidelné, stavěné tak, jak bylo nutno vyhovět požadavkům terénu. Tato nejstarší osada měla asi 10 ha.

Asi ve IV. stol. př. n. l. nabylo město zhruba svého konečného tvaru a velikosti. Na rozdíl od staré části města jeho nová část byla zastavěna pravidelně. Podle jednoduchého schématu vznikaly pravidelné bloky domů a přímé ulice. Hlavní ulice původní osady byly prodlouženy na sever a na východ. Dále se město rozšiřovalo až po Sullově okupaci a za Augusta, kdy se zde ve dvou vlnách usídlili vojenští vysloužilci. Protože městské hradby v té době již ztratily svůj vojenský význam, byly nové čtvrtě vybudovány i na předměstích.

Aby se bylo možno vyznat v množství ulic a uliček, domů a ostatních staveb, bylo nutno zavést určitý systém do jejich označování. K tomu bylo posléze využito skutečnosti, že Via di Nola, Via dell'Abbondanza a Via Stabiana dělí město na několik čtvrtí. Tyto třídy byly tedy vzaty za základ při rozdělování města do devíti základních obvodů (regiones). Každý obvod je rozdělen do několika bloků (insulae), tvořených skupinou domů nebo i jedinou velkou stavbou. Každá budova v Pompejích má tedy tři čísla: číslo čtvrti (regio), bloku (insula) a vchodu (ostium).

Kromě tohoto označení mají významnější budovy a domy většinou i zvláštní název po předmětech nebo malbách v nich nalezených (Casa del Fauno – Faunův dům, podle sošky tančícího fauna), jiné podle vlastníků (Casa dei Vettii – Dům Vettiů) atd. Brány a některé ulice dostaly název podle města, ke kterému směřují (Porta Ercolano – Herkulánská brána; Via di Nola – Nolská ulice). Tyto názvy zůstaly, i když později byla zjištěna jména skutečných majitelů domů (např. majitelem Casa di Pansa byl Cn. Alleius Nigidius Maius) nebo byly objeveny původní názvy ulic (např. Via dell'Abbondanza se jmenovala Via Iovia).

ZÁNIK MESTA | OBYVATELÉ

Copyright © Josef Fryš, 2000