VZNIK A HISTORIE POMPEJÍ

H istorie Pompejí začíná v době, kdy už pomalu končily dějiny starověkého Egypta, kdy Řecko začínalo být významnou námořní, hospodářskou i vojenskou mocností a kdy se rodil Řím. Tamější lidé svou zemi nazývali a nazývají dosud Kampánie.

Kampánie - to jsou pole, zahrady, sady a vinohrady. Kampánie - to je krajina Vesuvem obdařená úrodnou půdou, krajina chráněná horami před studenými větry. Pro zeměpisce Strabóna je to nejšťastnější krajina ze všech . . .


OBDOBÍ PRESAMNITSKÉ A SAMNITSKÉ

V období, které předcházelo založení Pompejí, bylo toto území, stejně jako celá Kampánie, obydleno domorodými Osky. Je proto zcela logické, že to byli Oskové, kdo toto město založili. Lze se však domnívat, že prvotní impulz k tomu dali Féničané, kteří svoji obchodní činností přilákali a „soustředili“ rozptýlené obyvatelstvo do místa pozdější osady, která zde vznikla na přelomu VII. a VI. stol. př. n. l. Původ jejího jména nebyl dodnes zcela jednoznačně vysvětlen. O jedno z možných vysvětlení se pokusil už Němec August Mau (1840-1909). Podle jeho teorie je nutno hledat původní název Pompejí v rodovém jménu jednoho z prvních oských osadníků, které pak přešlo na název celé osady (stejně jako etruským Tarquiniím dali jméno Tarquiniové): Pompejové - Pompeje.

Oskové však nebyli jediní, kteří v této oblasti žili. Jednak tu zakládali nebo obsazovali jednotlivá města Řekové postupující od jihovýchodu a jednak (o něco později) Etruskové, kteří pro změnu přicházeli od severozápadu. I když Oskové byli ovlivněni způsobem života a kulturou vyspělejších Řeků (seznámili se s penězi a váhami, s divadlem, naučili se pěstovat olivy), samotné Pompeje řeckým městem zřejmě nebyly. Řekové toho totiž neměli zapotřebí: patřilo jim celé okolní pobřeží na sever i na jih od města. Zato pro Etrusky byly Pompeje velkým lákadlem, neboť pro ně představovaly jediný možný přístup k moři. A tak není divu, že na konci VI. stol. př. n. l., v době vzniku římské republiky, se Etruskové do Pompejí dostali.

V tomto období dochází k hospodářskému rozkvětu města, které se rozrůstá převážně severním směrem od původní osady. Soupeření mezi Etrusky a Řeky o převahu na pevnině a na moři vyvrcholilo v roce 474 př. n. l. katastrofální porážkou Etrusků v námořní bitvě u Kum. Řecký vliv opět zesílil, nutně to však neznamenalo, že Pompeje musely být řecké. Koneckonců toto období trvalo jen 50 let.

Zatímco totiž Oskové nebyli schopni vzdorovat náporu Řeků a Etrusků, několik spřízněných kmenů z okolí hornatého Samnia postupně začalo pronikat do kampánských měst. Tito Samnité žili neovlivněni svými kulturními sousedy. Zato to byli udatní bojovníci, proslulí svým válečným uměním: bohatá kampánská města postupně přecházela do jejich rukou. A tak se ve dvacátých letech V. stol. př. n. l. celá Kampánie stala - na více než 300 let - osko-samnitskou.

Samnité se v Kampánii začali vžívat do nového prostředí, během několika málo generací se zcivilizovali a osvojili si řeckou i etruskou kulturu. Proto se postupem doby mohli zcela sžít s původními Osky a vytvořit nový kmen Kampánců.

Celá osko-samnitská Kampánie se i s Pompejemi nerušeně rozvíjela až do 2. pol. IV. stol. př. n.l. To už se na severozápadě začala rozrůstat další nová říše: Řím.

OD FIORELLIHO K DNEŠKU | OBDOBÍ ŘÍMSKÉHO VLIVU A ŘÍMSKÉ KOLONIE

Copyright © Josef Fryš, 2000